Přijde MokkaCZE do baru a barman se ptá: "Plzeň"?
"Ne, ZLÍN!"
Víte, proč by nickyn22 nemohl mít nahrávací studio..?
Protože by k vám poslal špatný Katapulty
"Gratuluji, pane GunSpawn, je to chlapec. Už jste si vybrali jméno?"
"Ano, 031 "
Co má společného Kynaky a mafie z 90.let?
Extrémní spotřebu bílých koní.
Hráč Akanno byl známý nejen jako vynikající stratég,
ale také jako velký milovník vepřového masa.
██████░░░░░░░░░░░░░░██████
██░░░░░░██████████████░░░░░░██
██░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░██
████░░░░░░░░░░░░░░░░░░████
██░░████░░░░░░░░░░████░░██
██░░░░████░░░░░░░░░░████░░░░██
██░░░░░░░░██████████░░░░░░░░██
██░░░░░░██░░░░░░░░░░██░░░░░░██
██░░░░░░██░░██░░██░░██░░░░░░██
██░░░░░░██░░░░░░░░░░██░░░░░░██
██░░░░░░██████████░░░░░░██
██░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░░██
██░░██░░░░░░░░░░██░░██
██░░░░██████████░░░░██
██░░░░██ ██░░░░██
████████ ████████
V jeho království byla každoročně pořádána velká slavnost,
kde byl hlavním chodem vepřový pekáč,
který Akanno osobně připravoval s láskou a dovedností.
Jednoho dne, když se blížil den slavnosti, obdržel Akanno zprávu,
že na vzdáleném trhu, daleko přes hory a řeky,
byl objeven ten nejlahodnější vepřový kus, jaký kdy viděl.
Byl to vzácný poklad, který by jeho slavnost
povýšil na úroveň, o které by všichni mluvili ještě dlouho poté.
Bez váhání se Akanno rozhodl poslat své vojsko na dlouhou cestu,
aby toto vzácné vepřové přivezli.
„Moje vojsko,“ řekl s úsměvem,
„vydáte se na 50 hodin dlouhou cestu přes 87 polí.
Tento vepř je cennější než zlato, a pokud ho přivezete,
vaše úsilí se nám vrátí ve slávě a chvále.“
Vojska, odhodlaná a nadšená, se vydala na cestu přes drsné terény
a náročné podmínky.
Cestou čelili různým výzvám, ale myšlenka na chutný vepřový kus,
který čekal na Brožkovu trhu, je udržovala v pohybu až do cíle...
V zemi, kde se kamenné hradby v každé vsi zvedaly k nebi,
vládl panovník WooCoDe, zvaný král Úpadku a Zániku.
Jeho srdce bylo plné touhy po moci a jeho oči se leskly v odhodlání
likvidovat farmářskou techniku,
která bránila jeho velkolepým plánům.
Každý den vzkřísil svou armádu z chaosu a temnoty a jeho hněv byl
nasměrován na traktory, pluhy a kombajny,
jež sloužily obyčejným farmářům.
Mezi jeho nejbližšími spolupracovníky byli fkiN,
mistr strategie a loutkář, jenž ve svých plánech vynikal
a GunSpawn, nelítostný bojovník s nezdolnou odhodlaností
a král smrti.
Oba stáli po jeho boku, ať už v bitvách nebo při plánování
dalších kroků v jeho neúprosném tažení.
Jejich loajalita a schopnosti byly základním kamenem jeho moci.
Jako tři králové kráčeli kontinentem 55.
Jak úsilí o zničení techniky rostlo, WooCoDe cítil únavu v kostech.
Lesy a pole se staly svědky jeho bojů, avšak ani triumfální vítězství
neudržely jeho duši svěží.
Když nastal večer a stíny se rozprostřely po zemi,
jeho mysl nalezla útočiště v boji s kmenem DRs.
Kmen DRs byl známý svou slávou na bojištích,
jež se navždy zapíše do kronik a vznikne nespočet eposů.
Jeho hráči však byli občas méně schopní, než WooCoDe očekával.
Jejich obrana byla slabá jak papír ve větru a tak se WooCoDe
s úsměvem na rtech vrhl do hry,
v níž vítězství bylo snadné, ale potěšení okamžité.
Každý vítězný zásah byl jako úleva, jako droga,
která ho na chvíli uchránila od tíhy jeho skutečné farmářské mise.
Ale ani v této úlevě WooCoDe nezapomněl na svůj hlavní cíl.
Vydal rozkazy, aby se jeho úsilí proti
farmářské technice nikdy nezastavilo.
fkiN, s jeho brilantními strategiemi a GunSpawn,
s jeho drtivou silou, stáli neustále po jeho boku,
poskytující mu nové plány a posily.
WooCoDe tak žil ve svém světě neúprosných bojů,
kde každý den přinášel nové krvelačné výzvy,
nové nepřátele, výjimečně i nové přátele.
V jeho srdci byla neustálá touha po moci, která ho hnala vpřed,
jak nesmrtelná stínová legie v nekonečné válce.
Když pohlédl na těla padlých, zůstala jen prázdnota
a možná jeho vlastní zármutek nad tím,
jak triumfální to vítězství nakonec vlastně bylo...
V dobách, kdy svět rozdělovala mocenská území a královstvími
vládl chaos, existovalo království jedenácti vesnic,
které se zdánlivě ztratilo ve stínu mocnějších říší.
Toto království však mělo jednu výjimečnou věc – královnu jménem xxJancaxx,
která byla pro svůj lid zářícím majákem naděje.
Královna xxJancaxx byla nejen moudrá a laskavá vládkyně,
ale také válečnice, která nikdy neodložila svůj meč.
Její království bylo malé, avšak bohaté na odvahu a jednotu.
Každá vesnice v tomto království se na ni mohla spolehnout.
Věděli, že dokud královna stojí,
jejich domovy jsou v bezpečí.
Jednoho dne však přišla temná hrozba.
Kníže GunSpawn, známý svou krutostí a bezohledností,
upřel svůj pohled na království jedenácti vesnic.
Jeho armády se táhly po obzoru jako mraky přinášející bouři.
Gunspawn byl známý tím, že zničil mnoho království
a jeho vojáci pálili všechno, co jim přišlo do cesty.
Nyní mířil ke království xxJancaxx s touhou zničit všechno,
co stvořila.
Když se tato zpráva donesla k xxJancaxx, zavolala si svou
nejvěrnější přítelkyni – princeznu AlishaP01.
AlishaP01 byla stejně mocná a odvážná jako xxJancaxx.
Jejich přátelství bylo vybudováno v boji a vřavě mnoha bitev,
kde stály po boku proti jakékoli hrozbě.
„Přichází bouře,“ řekla královna, když se podívala na obzor.
AlishaP01 přikývla. „Ale my ji přemůžeme. Společně jako vždy.“
A tak začaly přípravy na obranu království.
Každá vesnice povstala a stála za svou královnou a princeznou.
Vesničané stavěli barikády, kováři kovali nové meče a ženy i muži se
cvičili v boji, odhodlaní bránit své domovy.
Kníže Gunspawn věřil, že království xxJancaxx padne snadno,
ale když dorazil ke hranicím, byl překvapen.
Stálo tam několik vesnic, každá jako nedobytná pevnost.
A uprostřed toho všeho stála královna xxJancaxx se svou korunou
na hlavě a mečem v ruce. Po jejím boku stála princezna AlishaP01,
připravena vrhnout se do boje bez zaváhání.
„Vzdáš se?“ zavolal Gunspawn.
„Nemůžeš zvítězit! Moje armády tě zničí!“
„Nikdy,“ odpověděla xxJancaxx s klidem v hlase.
„Moje království je postaveno na odvaze a věrnosti.
Tvůj strach nás nikdy nezlomí.“
Bitva, která následovala, se zapsala do dějin.
Dnem i nocí bojovaly královna xxJancaxx a princezna AlishaP01
proti přesile Gunspawnovy armády. AlishaP01 byla v boji jako lev,
divoká a neúprosná, vrhala se na nepřátele s mečem v ruce a její
odvaha inspirovala všechny kolem ní.
xxJancaxx vedla svůj lid s takovým klidem a odhodláním,
že se zdálo, jako by neexistoval žádný strach,
který by je mohl zastavit.
Dlouhé týdny se Gunspawnova armáda snažila prorazit,
ale královna a její lid stáli pevně jako hory.
Nakonec, vyčerpán a ponížen, Gunspawn nařídil ústup.
Královna xxJancaxx vyhrála, a to nejen bitvu, ale i srdce svého lidu,
kteří ji oslavovali jako královnu hrdinku.
A tak se stala legenda o královně xxJancaxx
a princezně AlishaP01.
Byly to ženy, které neznaly porážku, které svým odhodláním
a přátelstvím změnily osud svého království.
Království jedenácti vesnic se nikdy nestalo velkým impériem,
ale jeho příběh byl větší než jakýkoli trůn – příběh o odvaze,
přátelství a nezdolné víře v sebe sama.
Král Brožek byl panovníkem klidného a malého
království, jehož srdcem byla nezajímavá vesnice se strážní věží,
rozprostírající se mezi zelenými loukami, zalesněnými kopci
a vesnicemi mocného knížete GunSpawn.
Ačkoliv měl povinnosti a starosti, rád se toulal krajinou,
zkoumal okolí svého království a povídal si s ostatními panovníky.
Výpravy, které přicházely s mírovými úmysly, se vždy z dálky
prokazovaly zelenou sekyrkou, kterou držely nad hlavou
jako symbol přátelství.
Brožek s nimi sdílel chléb a povídal si o světě za hranicemi
jeho království.
Jednoho dne se na horizontu objevila další výprava,
kterou vedl vysoký a udatný král MokkaCZE.
Brožek ho přivítal s otevřenou náručí, protože MokkaCZE
nesl zelenou sekyrku, a tak bylo zřejmé, že nepřišel jako nepřítel.
MokkaCZE byl hrdina mnoha bitev a jeho jméno bylo známé
po celém okolí. Byl odvážný, moudrý a navzdory své bojové
pověsti byl také laskavým a spravedlivým králem Zlínů.
Oba králové si rychle padli do oka a jejich přátelství
rostlo každým společným dnem. Společně procházeli krajinou,
sdíleli příběhy o svých výpravách a snili o budoucnosti
svých zemí. Avšak jednoho dne, když se Brožek probudil,
zjistil, že osady krále MokkaCZE náhle zmizely.
Nejprve si myslel, že MokkaCZE odjel na další válečnou
výpravu, ale když prošel celé království i jeho hranice,
nikde o něm nebylo ani stopy. Brožka to znepokojovalo,
a tak se rozhodl vypravit přímo do MokkaCZEho panství, Vesnice 022 (540|484) K45, aby zjistil, co se stalo.
Když tam dorazil, našel jen opuštěné hradby a tichá pole.
Po několika hodinách pátrání narazil na starý pergamen
zapečetěný MokkaCZEho pečetí.
Se zatajeným dechem ho otevřel a četl.
V dopise stálo, že MokkaCZE se rozhodl opustit svůj trůn,
zanechat za sebou krvavé boje a věnovat zbytek svého
života své milované, která ho po letech čekala.
Byl unaven z bitev a z násilí a chtěl žít v klidu a míru,
daleko od všeho, co ho dříve hnalo do boje.
„Můj příteli Brožku,“ psal MokkaCZE,
„život mi dal mnoho, ale konečně jsem pochopil,
co opravdu chci. Nebudu již více bojovat, nebudu králem,
ale mužem, který miluje a je milován. Přeji ti vše nejlepší
a ať tě tvé cesty zavedou tam, kde najdeš štěstí.“
Král Brožek přečetl dopis několikrát a s těžkým srdcem
si uvědomil, že svět přišel o dalšího dobrého krále.
Přesto však chápal MokkaCZEho volbu.
Přátelství mezi nimi zůstalo, i když si každý z nich zvolil
jinou cestu. Brožek pokračoval v toulkách krajinou,
s novým pochopením, že ne každá bitva stojí za to bojovat...
V jedné malé farmářské osadě na okraji hustého lesa, který
sousedil se skalisky a mořem, žil chlapec jménem Richard.
Byl tichý a ostýchavý, málokdy promluvil, a když už, tak jen
šeptem. Ostatní děti si z něj často tropily žerty, protože nebyl
jako ony – nehrál si venku, neběhal s nimi po polích, a už vůbec
se nezapojoval do jejich her.
Jeho jméno však v osadě znělo jako tajemství.
Všichni obyvatelé totiž ráčkovali, a tak se Richard
stal „Ráčichem“, což ho velmi rozčilovalo.
Každý den dostával od rodičů stejný úkol – jít s vědrem k potoku
pro vodu. Ten potok byl zvláštní tím, že jeho proud vedl až
k moři. Richard to měl rád. Cesta lesem ho uklidňovala,
daleko od smíchu a posměšků ostatních dětí. Jednoho dne, když
klečel u břehu potoka a nabíral vodu, zahlédl v mělčině něco
zvláštního. Malou, průsvitnou chobotničku. Její chapadla se jemně
vlnila v proudu a oči měla upřené přímo na něj.
"Co tu děláš?" zašeptal Richard, aniž by čekal odpověď.
Zdálo se, že rozumí!
Zvedla jedno chapadlo, jakoby chtěla pozdravit!
Od té chvíle Richard chodil k potoku denně. Ne kvůli vodě, ale
kvůli chobotničce. Posadil se na břeh a povídal si s ní.
Vyprávěl jí o svých snech, obavách a o tom, jak si připadá sám.
Chobotnička naslouchala, její oči se leskly, jakoby ho chápala.
Richard se už necítil tak opuštěný.
Ostatní děti si ho brzy všimly. Když ho viděly, jak sedí sám
u potoka a mluví sám pro sebe, začaly se mu posmívat ještě víc.
"Podívejte, Ráčich si povídá s rybami!" křičely na něj.
Ale Richard už si jejich smíchu nevšímal.
Našel svého prvního skutečného přítele.
Den za dnem, týden za týdnem, Richard a jeho chobotnička trávili
čas spolu. Jednoho dne, když se Richard loučil s chobotničkou,
viděl, jak zvedla svá chapadla k nebi a pomalu odplula
směrem k moři.
Od té doby Richard chodil k potoku jen s vědrem.
Ale už se nikdy necítil sám...
Každý den, když ho místní nazývali tím podivným jménem,
cítil, jak mu v srdci roste hněv.
Sny o velkých dobrodružstvích ho však nikdy neopustily.
Jednoho dne, když už se jeho touha po svobodě stala
nesnesitelnou, se Richard rozhodl osadu opustit.
Jeho zvědavost ho hnala vpřed, a tak vyrazil na cestu.
Během putování se setkával s lidmi, kteří mu z různých
důvodů svěřovali psaní a drobné zásilky pro přátele a rodiny
v sousedním království, kam měl zrovna namířeno. Richard,
vždy ochotný pomoci, ochotně přijímal jejich žádosti.
Jak dny ubíhaly, jeho pověst se šířila.
Mnozí si všimli jeho spolehlivosti a čestnosti.
Jeden den ho oslovil pán z bohatého rodu, který mu svěřil
důležitý dokument s varováním pro své spojence.
Richard si vážnost úkolu uvědomoval, ale nezaváhal a úkol
splnil s odvahou a přesností.
Zprávy o Richardově důvěryhodnosti se rozšířily mezi šlechtici.
Brzy mu začali svěřovat drahé šperky, důležité smlouvy,
ba dokonce i malé zásoby zlatých mincí. Jeho úkoly rostly
na důležitosti a s tím i jeho odpovědnost.
Aby jeho cenné náklady byly v bezpečí, začal cestovat
pod ochranou několika ozbrojenců.
Čím více důležitých věcí Richard převážel, tím větší armádu
dostával k ochraně. Jelikož na jeho cestách nebyla potřeba
jen ochrany vůči zbraním, ale i kouzlům, nechal se učit těmi
nejlepšími kouzelníky a druidy na kontinentu.
Nakonec už nevedl jen skupinu jezdců, ale oddíl vojáků,
kteří mu byli věrně oddáni. Richard si nikdy nemyslel, že jeho
záliba v cestování ho dovede až na vrchol důvěry mocných pánů
a do čela velké armády.
Stal se z něj Kníže Richard, postava,
které se lidé obávali a zároveň k ní vzhlíželi.
Jakmile okusil takovou moc, jeho hněv se proměnil
v touhu po pomstě. Richard se rozhodl s armádou
v patách vrátit do své osady a ukázat lidem, že už není
tím malým chlapcem, jehož jméno ani neuměli vyslovit.
...
Ohnivé plameny začaly šlehat do vzduchu, zatímco vesničané
prchali s hrůzou v očích.
„Kníže Ráčich! Kníže Ráčich!“ volali.
Nyní už to nebylo s posměchem, že?
Byli to lidé, kteří viděli sílu a zuřivost,
která se zhmotnila v jednoho muže.
Jak vesnice hořela, Richard cítil, jak mu hněv pomalu ustupuje.
Zastavil se na kopci a sledoval, jak se jeho osada
rozpadá na popel. V tu chvíli si uvědomil, že moc, kterou získal,
mu nepřinesla uspokojení, ale spíše prázdnotu.
Zatímco se plameny šířily, k jeho překvapení spatřil malého
chlapce, jak se skrývá ve křoví.
Dítě, které mělo v očích strach, ale také zvědavost.
„Kdo jsi, pane?“ zeptal se.
„Jsem Kníže Richard,“ odpověděl a jeho hlas se otřásal.
„Jsem mocný a silný.“
„A proč zapaluješ naše domy? Proč ničíš naše životy?“
zeptal se chlapec. Jeho odvaha ho fascinovala.
Richard byl v rozpacích.
Odpověď, kterou hledal, byla skryta hluboko v něm.
Místo toho, aby odpověděl, se otočil a pohlédl na spáleniště.
Uvědomil si, že moc není to, co dává sílu, ale co dává život.
A tak se Kníže Richard rozhodl - zavelil armádě.
Avšak místo rozkazů na další ničení vydal pokyn k ústupu.
„Toto místo už toho zažilo dost. Otočme se a odejděme.“
Jak opouštěl osadu, slyšel, jak se chlapec za ním směje.
„Ty nejsi Richard, ty jsi vlastně Ráčich,
ten zvláštní chlapec, ostuda naší osady!!!“
Richardova tvář zkameněla a celý zbledl. Vrátil se
a nechal svolat všechen lid z širého okolí a k davu pravil
mocným hlasem: „Od teď mi říkejte GunSpawn! Toto jméno se vám
bude vyslovovat lépe, až ho budete v beznaději křičet bolestí!“
Pomocí mocných kouzel vyvolal z moře a očaroval
svého dávného přítele.
Chobotnička vůbec nebyla takovou, jakou si ji pamatoval.
Stal se z ní kraken, jakého svět ještě neviděl.
Jeho chapadla se před ničím nezastavila.
Uličkami osady tekly potoky krve, farmářská technika hořela
v takovém množství, jak se v budoucnu nesnilo ani
králi WooCoDe při jeho taženích.
Co přesně se stalo poté, nikdo neví.
Richardovo vztek byl tak silný,
že i Bůh musel na chvíli odvrátit svůj zrak.
Uplynulo pár let a na jméno Richard se v kraji dočista zapomnělo.
Přeživší, kteří tehdy samou hrůzou oněmněli, do kronik o tomto dni
zapsali, že zkázu má na svědomí KNÍŽE GUNSPAWN, král smrti,
jemuž ani samotný satan nemůže být roven.
A kraken..?
Ten po běsnění zmizel neznámo kam, dokud se za ním
jednoho dne nevydal Lord Houdy.
To je už ale docela jiný příběh...
A jak se z malé jezerní čudly stal postrach hlubin Nessie
a kdo je Hajsi, král v hýření zlata?
O tom třeba příště...
"
