V dávných časech, kdy svět teprve začínal rozumět ohni a kolo bylo považováno za vrchol technologie, žil v jedné zapadlé vesničce muž jménem Miroslav Petarda. Miroslav byl mezi svými soukmenovci považován za podivína, neboť zatímco ostatní trávili dny lovem a sběrem, on se věnoval zcela odlišné činnosti - hrál hru, kterou nazýval "Divoké kmeny".
Miroslav nebyl obyčejným mužem. Říkalo se, že jej seslali sami bohové, aby naučil primitivní svět umění strategie a diplomacie. Zatímco ostatní kreslili malby na stěny jeskyní, Miroslav používal tyto stěny k mapování území a plánování invazí. Když lidé kolem něj sklízeli úrodu, Miroslav stavěl virtuální vesnice a trénoval vojska, viděl v tom své poselství a cestu k nadvládě.
Jednoho dne se k Miroslavovi přiblížil bůh Hermes, posel olympských bohů, se slovy: "Miroslave, proč trávíš čas těmito podivnými aktivitami, zatímco ostatní pracují a žijí svým životem?" Miroslav se jen usmál a odpověděl: "Hermesi, já nehraju hru, já plánuji budoucnost. Věř mi, přijde den, kdy každý bude bojovat ve virtuálních bitvách a budovat digitální impéria."
A tak, i když byl Miroslav mezi svými vrstevníky často nepochopen, pokračoval ve svém poslání. Časem se jeho vášeň pro "Divoké kmeny" rozšířila a stal se známým jako "Miroslav Velký" - muž, který předběhl svou dobu. Bohové na Olympu se smáli jeho vizím, ale jednou za tisíc let se i bohové mohou mýlit.
Lidé z jeho vesnice postupně začali chápat hlubší význam jeho činnosti. Pochopili, že Miroslav svými taktikami a strategiemi připravoval svět na budoucnost, kde nejen svaly, ale i mysl budou rozhodovat o vítězství. Miroslav Petarda tak zůstal v pověstech nejen jako podivín, ale jako vizionář a prorok digitálního věku.
